Create the Artist
Create the Artist
Umělkyně vyzvala kurátorský a organizační tým galerie a uměleckého prostoru Le Lobe, aby na její tělo umístili dětské tetování s tematikou nejznámějších uměleckých děl v historii výtvarného umění. Podmínkou bylo, že tetovačky museli „nalizovat“, tedy aplikovat je pomocí slin a vlastního jazyka. Pro ty méně odvážné byly připraveny nalepovací kamínky. Performance byla ztížena tím, že bylo extrémní horko. Přesto se postupně zapojil i široký okruh diváků. Tato sólová performance byla realizována v rámci kolektivní performance všech českých účastníků festivalu RIAP (Rencontre internationale d’art performance), tj. Tomáše Rullera, Dariny Alster, Davida Helána a Jany Orlové.
https://inter-lelieu.org/editions/riap-2022/
RIAP (Rencontre internationale d’art performance), Le Lieu gallery, Québec, Canada, 21.8. 2022, photo Sandra Sunshine.
Pais Paizon
Sliz je Janu Orlovou symbolem nevědomí, které je podobně jako přírodní či přirozený živočišný sliz často skládkou mnoha nepěkných, podezřelých či toxických myšlenek, vzorců a vzpomínek. Ty jsou obvykle vytěsněné, a proto nás ovládají více, než jsme ochotni připustit. Práce s duhovým slizem, který je (jistě ne náhodou) oblíbenou dětskou hračkou, je symbolickou manipulací s nevědomím. Duhový sliz celé téma odlehčuje a zároveň připomíná, že jakkoli může být osobní transformace povznášející, nejprve se musíme vypořádat s vlastním slizem (nevyřešenými psychickými tématy). A sliz zůstává stále slizem – i když jej nabarvíme na duhovo. Během performance se nahá umělkyně pokrytá vrstvou slizu balila do obří role bublinkové fólie, která symbolizovala kuklení během transformační fáze. Kontakt slizu s fólií dal vzniknout instalaci, která posléze na místě zůstala.
https://inter-lelieu.org/editions/riap-2022/
RIAP (Rencontre internationale d’art performance), galerie Le Lieu, Québec, Kanada, 20.8. 2022, foto Sandra Sunshine.
Hybris II
Sliz je, podobně jako bahno, látka blízká alchymistické prima materii. Sliz, který v první řadě čímsi nechutným, odporným či nečistým – něčím, čeho se štítíme dotknout. Sliz patří ke skupině tekutých substancí, které vyvolávají těžko definovatelné obavy z nákazy, podobně jako třeba hnis či hlen – který je ostatně slizu nejblíže. Sliz, který používá Jana Orlová je však v protikladu k výše řečenému duhový, je to dětská hračka. Snoubí v sobě nechutnost i přitažlivost, což umělkyně akcentuje tím, že sliz nechává stékat po svém těle, čímž vznikají náhodné dočasné obrazy a kompozice. Při performanci v Chicoutimi rozvíjela umělkyně téma soutěží krásy. Stála v bílém body a lodičkách na vysokém podpatku na stole, který byl více než na pódium aluzí na sokl. Stala se tak objektem k posouzení, ohodnocení. Sliz, přestože je zářivě barevný, zůstává slizem a z přehlídky ženského těla se tak snadno stává podivná zábava, od níž jsou zapojeni i přihlížející. Po nich umělkyně začala sliz, který sebrala ze svého těla, házet a vyzvala je, ať v hře pokračují.
https://inter-lelieu.org/editions/riap-2022/
RIAP (Rencontre internationale d’art performance), galerie Le Lobe, Chicoutimi, Kanada, 18.8. 2022, foto Samuel Snow.
Psaní v přímém přenosu
Rozhodla jsem se, že zájemcům naživo zprostředkuji proces tvorby. Vzhledem k omezením spojeným s epidemií koronaviru se performance odehrávala v prosklené pokladně divadla Komedie, kde jsem si zřídila provizorní ateliér. Vybavena čajem a obličejovou maskou jsem v něm tři hodiny psala básně, které jsem ihned po napsání nalepila na sklo pokladny, aby si je přihlížející mohli přečíst. Protože se pokladna nachází v průchodu pasáže, určité procento diváků tvořili i náhodní chodci. Texty napsané během tohoto experimentu byly publikovány v básnické sbírce Neutečeš, kterou v roce 2022 vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny.
Festival Příští vlna: Dny Franze Kafky, 11. 5. 2021, foto Anna Černá.
Vzkazy Vily Tugendhat II
Druhá část site-specific projektu ve vile Tugendhat měla performativní, jednalo se o fyzickou interakci s prostorem. V případě vily Tugendhat jsem na prostor reagovala glamourovými šaty, které bylo v přímém kontrastu s performační tělesností. Svou tělesnou schránku jsem instalovala jako další muzejní exponát. Ve vile platí přísný zákaz dotýkání; povolen byl pouze umělcům.
Projekt byl součástí mezinárodního festivalu performančního umění Možnosti interpretace (Interpretace 1: Otevřená situace, 28.6. 2021), jehož kurátorem byl Tomáš Ruller. Foto: Mizuki Nakeshu a Bohdan Holomíček.
