Média

Jak multifunkční umělci proplouvají mezi světy literatury a výtvarného umění?
Rozhovor, Artcafé, 2.9. 2022, https://vltava.rozhlas.cz/jak-multifunkcni-umelci-proplouvaji-mezi-svety-literatury-a-vytvarneho-umeni-8820601

   „Hlavním tématem sbírky je vztah mezi mužem a ženou. Tedy téma, u kterého bychom čekali (a byli ochotni snést) výraznou lyričnost, básnivost, citovost. V Újedích je ovšem opak pravdou: v krátkých básních najdeme velice málo obrazných prostředků, texty působí odosobněně, byť jsou většinou psány v ich formě, autorka spíše konstatuje, než uvažuje. K objektivitě a neosobnosti přispívá i lexikum, slova jako „mrdat“ či „péro“ nepůsobí ani tak vulgárně jako odcizeně. Není zde láska, jen sexuální vztah. Milenec nemá žádné kladné vlastnosti kromě toho, že se s ním skvěle „šuká“.
         V kontrastu s výše řečeným jsou ovšem básně Újedí velice intimní. Jejich výrazná tělesnost a nic neskrývající otevřenost (důležitými motivy jsou tělesné otvory, přijímání a vylučování, bolest…) jako by korespondovaly s tvorbou Jany Orlové jako performerky, pro kterou je její vlastní tělo ve své intimitě, omezeních i tužbách jedním ze základním výrazových prostředků. Žena je v básních zároveň újedí (tedy v myslivecké terminologii „návnadou“) i objektivní pozorovatelkou: „ve svém životě jsem cizinkou/ pozorovatelem svého těla.“ Umí být cynická, ironická, zlá.
         Karel Škrabal ve svém textu označuje Orlovou za lovkyni, za dravce číhajícího na kořist. Ale i ona sama je zraňována, poznamenána („Co ze sebe nesmyju / to jednou vlnou seškrábu“), ve sbírce se mluví o smutku, opuštěnosti v neútulném prostředí hotelových pokojů či bufetů, o nenaplněnosti.
Autorka ani ostentativně neprovokuje, ani nemoralizuje, neodsuzuje, neprosí o soucit. Sbírku také nelze interpretovat (jen) jako výpověď o době, která redukuje vztahy na nezávazné pošukávání.
        Důležitější možná je, o čem můžeme nad jakoby strohými, osekanými,  ale i významově nejednoznačnými a ve výsledku velmi zasahujícími verši Jany Orlové přemýšlet: o podobách lásky (jistě), o intimitě a tělesnosti (co odhalujeme, co skrýváme), o vztazích k jiným lidem i k sobě samým (i zde odhalujeme a skrýváme), o vlastní síle a slabosti o mezích svobody, které jsme ochotni či schopni sami sobě dát.“

Andrea Popelová, recenze sbírky Újedě v časopisu Host 8/2017

„Ze sbírky Jany Orlové nazvané Čichat oheň je zřejmé, že si je autorka vědoma toho, jakým způsobem básnické slovo působí. Jako by velmi citlivě vnímala, že kolem každého slova vzniká jemné silové pole, které meziprostory vyplňuje. Vyváženost vyřčeného a zamlčeného je zde přirozeně zakoušena, mizí tu sklon k popisnosti fenoménů tak, jak se nám jeví, a namísto toho vyvstává samo zakoušení, jaké ty jevy jsou – to mi přijde vzácné. Navíc ono jin-jangové střídání zamlčeného a vyřčeného pak v tiskové podobě vyvolává napětí a vede k neotřelým obratům, které nutí se k veršům vracet: „Je Žlutá a spadne// Podzemí je ostré// Tlak na jednoduchou// Chápavost bez ticha// Spadne// Něco jako oběť.““

Ladislav Puršl, recenze sbírky Čichat oheň v časopisu Host 2013/4

Kamil Princ (Noviny Obce spisovatelů /NOS/, 2023/01)

Rozhovor

Kateřina Černá (Amazing 2023/09)

Tvar 2023/20, Recenze

MIRCEA DAN DUTA. Challenge-ul ca element de performance SAU Facerea de bine nu rămâne nerăsplătită nici măcar în creația Janei Orlová
https://citestema.ro/challenge-ul-ca-element-de-performance-sau-facerea-de-bine-nu-ramane-nerasplatita-nici-macar-in-creatia-janei-orlova/?

RAFAŁ RÓŻEWICZ, Pozostała dosłowność (Jana Orlová, „Nie uciekniesz“), https://magazynwizje.pl/aktualnik/rozewicz-orlova

Sbírka Újedě, rozhovor na ČRO Vltava